Co je to ebonics?

30.08.2014 12:43

Přestože existuje spousta pohledů na tuto problematiku, mnoho lingvistů se shoduje v tvrzení, že ebonics je jazykový systém, charakteristický pro specifické komunity ve Spojených Státech, zejména afroamerické komunity v městských oblastech a na Jihu. Ačkoli je nositelem mnoha odlišností od nejrůznějších dialektů angličtiny, má s ní také mnoho společného. Každá komunita má také svá jazyková specifika. Obecně platí, že ne všichni Afroameričané hovoří ebonicsem a zároveň že mnozí příslušníci jiných etnik ebonicsem hovoří, poněvadž vyrůstali v blízkosti. Dříve se používalo označení černošská angličtina, černošské  nářečí nebo afroamerická hovorová angličtina. V 70. letech se začal oficiálně používat termín ebonics – složenina ze slov „ebony“ a „phonics“, ve významu „černý zvuk“, nebo „černošsky znějící“. Familiární označení je „ebo“ nebo „jive“.

Abychom mohli chápat výskyt tohoto jazykového jevu na americkém kontinentu, musíme znát historicko-kulturní pozadí. Následkem dovozu černých otroků do Nového světa byla ztráta veškerého jejich kontaktu s vlastní minulostí. Černí otroci patřili k různým kmenům, jejichž historie a tradice se orálně předávali z generace na generaci a rodokmeny a příbuzenské systémy zajišťovali status jednotlivce v dané pospolitosti a tím i jeho identitu. Násilným přerušením těchto vazeb a snahou vytvořit rychle jiné podřadné postavení v cizí společnosti byla způsobena ztráta identity a kulturního dědictví. Patřil k tomu i zákaz používání rodného jazyka a všeho, co souviselo s africkou minulostí. V tom ovšem nebyli američtí otrokáři zcela úspěšní. Dodnes jsou patrná jistá etnická specifika Afroameričanů, nesoucí stopy afrického původu a odrážející se např. v umění. V dobách otroctví lze u černých otroků vysledovat počátky formování nové identity, opírající se o jednotící prvky – tmavou barvu pleti a podřízené společenské postavení otroka. Tyto atributy působily jako tmelící znaky neustále početnější komunity otroků na území Spojených států, jež byly v pozdějších letech využity jako etnické pojítko v bojích za nezávislost. Zpočátku tu však přetrvávala jazyková bariéra mezi samotnými otroky, kteří pocházeli z různých částí Afriky a dorozumívali se odlišnými kmenovými jazyky či nářečími. Po čase vznikla specifická forma jazyka, kterou otroci využívali také jako kódový jazyk, který jim poskytl příležitost nenuceně komunikovat před svými majiteli, jež jim vůbec nerozuměli.

Existuje několik teorií původu tohoto jazykového systému. První je tzv. dialektická hypotéza, která tvrdí, že ebonics je dialektem angličtiny. Afričtí otroci se naučili angličtinu od bílých osadníků. Tento proces proběhl relativně rychle a úspěšně, pouze s drobnými přetrvávajícími vlivy afrických jazyků. Hovorové a zjednodušující prvky dnešního ebonicsu měly být patrně přeneseny z hovorových dialektů koloniální angličtiny, irštiny a skotské gaelštiny. Těmito jazyky či dialekty hovořili ve velké míře sluhové a nižší společenské vrstvy, které přicházeli do kontaktu s černými otroky. Další možností je rozšíření hovorových prvků až ve 20. století. Vlivem druhé vlny tzv. Velké Migrace jižanských černochů na sever za prací ve 40. a 50. letech zkolaboval bytový systém. Černoši se tedy začali stěhovat do sousedních komunit a narušili tak existující rasové bariéry. Jakmile se ghetto začalo prostorově rozrůstat, byly znovuobnoveny rasové, ekonomické a sociální hranice. Život v segregovaném ghettu měl za následek omezení kontaktu se standardní angličtinou a zároveň způsobil přetrvávání a šíření nespisovných forem jazyka a vznik novotvarů.

Druhá teorie původu ebonicsu je tzv. kreolská hypotéza, podle níž se ebonics vydělil z pidžinu, který byl využíván v západní Africe jako dorozumívací prostředek při obchodování mezi Afričany a Evropany. Podle této teorie přerostl pidžin do kreolštiny, kterou používali otroci, jelikož potřebovali společný jazyk. Kreolština představena americkým koloniím prostřednictvím velkého množství otroků, kteří byli během 17. a 18. století importováni z kolonií v Karibiku z důvodu stále větší poptávky po pracovní síle. V koloniích jako Jamajka či Barbados byla kreolština nejvíce rozvinuta. Ve Spojených Státech je dodnes patrná anglická kreolština zvaná Gullah, jíž se hovoří na Sea Islands, na pobřeží Jižní Karolíny a Georgie.

Podle třetího výkladu pocházejí nejcharakterističtější rysy ebonicsu, výslovnostní i gramatické, z Afriky. Západní Afričané, kteří přijali angličtinu jako otroci, ji údajně přetvořili podle prvků nigero-konžských jazyků. Bylo objeveno několik podobností mezi ebonicsem a jazyky z nigero-konžské jazykové skupiny. Jedná se například o zjednodušování koncové souhlásky či absence časování slovesa být. Tuto teorii narušuje skutečnost, že ne ve všech nigero-konžských jazycích platí tato pravidla, například jorubština se výrazně odlišuje.

Všechny tyto teorie se navzájem nevylučují, ale ani jedna nemůže být chápána jako absolutně pravdivá. Lingvisté proto hledají další prameny k odhalení původu ebonicsu. Domněnkou také je, že se jedná pouze o jakousi špatnou angličtinu, slang či pouliční mluvu, v čemž spočívá snaha vyvrátit existenci ebonicsu jako plnohodnotného jazykového systému. Z pohledu gramatické složitosti je ovšem skutečně možné srovnávat ebonics se standardní angličtinou. Výslovnost je založena z velké části na jižanském dialektu americké angličtiny.

Navzdory regionálním odlišnostem lze vypozorovat několik základních pravidel ebonicsu. Gramatická struktura je podobná západo-africkým jazykům. Změny ve výslovnosti lze nalézt u kreolských i některých anglických dialektů. Charakteristická slovní zásoba je obohacena o novotvary, které se dynamicky vyvíjí v souvislosti se společenskými a kulturními změnami. Patrné jsou odlišnosti v používání časů, redukce používání časů. Zevšeobecňování tvaru „be“ pro všechny osoby jde-li o opakování děje. (He be waitin for me every night). „Be“ slouží také jako odkaz do budoucnosti. (He be here in a few minutes). Při vyjadřování dočasnosti stavu se sponové „be“ vynechává. (He waitin for me right now). U předpřítomného času se vynechává „have“ (I seen it, I been sleepin). Funkci standardního „have“ např. I have done it, se blíží tvary „been“ a „done“ ( He done go – Už tam šel; He been go – Už tam šel dávno). V minulém čase se používá „was“ ve všech osobách. Typické pro ebonics je také používání záporky „aint“ se slovesy být a mít. (I aint got no flow. – I have got no money. Aint ya da foo, man? – Arent you crazy?). Zkracování slov, vynechávání písmen, přidávání písmen, změny koncovek, zjednodušování pravopisu, vícenásobný zápor atd., to vše je ebonics.

Vlivem segregačních zákonů ve Spojených Státech se podařilo izolovaným černochům zachovat jedinečný komunikační prostředek, který mohl následně přejít do psané podoby. V období tzv. harlemské renesance v 20. letech 20. století se začali dostávat do popředí černošští umělci, hudebníci, spisovatelé a intelektuálové a rozmach černošské literatury zaznamenal celý svět. Tehdejší poměry ovšem neumožňovaly publikovat knihy psané ebonicsem, protože cílovým segmentem trhu byli převážně běloši, kteří „negerské hantýrce“ nerozuměli. Aby byly představitelé černošské inteligence akceptováni, museli potlačovat své etnické znaky. Nejednalo se pouze i vnější znaky, kdy světlý odstín pleti a rovné vlasy znamenali vyšší umístění na sociálním žebříčku. Asimilace se týkala i etnických atributů jako byl jazyk, tradice, kultura apod. Ve snaze „passing for white“ se vzdělané vrstvy černochů distancovali od ebonicsu, či ho dokonce považovali za něco vulgárního, hodného nižších vrstev.

Největší zájem o ebonics byl spojen s Hnutím za občanská práva a revolučními událostmi 60. let, převážně ve velkoměstech.  Na rozdíl od jižanských států, kde se formovalo Kingovo nenásilné integrační hnutí, byla v ghettech amerických velkoměst situace napjatá. Mladí černoši, potýkající se s chudobou, kriminalitou a policejní brutalitou, se odmítali ztotožnit s politikou nenásilí a „nastavení druhé tváře“. Lákavější pro ně byly myšlenky černého nacionalismu, které šířila hnutí jako Nation of Islam, či panafrikanismu, který se dostal v 20. letech do USA prostřednictvím Marcuse Garveye. Hlavní myšlenkou nacionalistů byla úplná separace černých a bílých obyvatel Spojených Států, jelikož nahlíželi na bělochy jako na původce všeho zla. Černoši se měli stát ekonomicky, společensky a politicky soběstační a posléze vytvořit vlastní stát uvnitř Spojených států. V roce 1968 byla jednou černošskou nacionalistickou skupinou vyhlášena Republika Nová Afrika. V jejich manifestu se požaduje odtržení některých jižanských států od USA a nastolení suverenity. Oficiálním jazykem na tomto území se měl stát právě ebonics. Uvědomělí černošští intelektuálové a aktivisté začali poukazovat na nutnost užívání společného jazyka. V duchu afrocentrické rétoriky nabádali vnímat ebonics jako hlavní prvek etnické a národnostní příslušnosti a sounáležitosti a bylo povinností ho nadále udržovat, rozvíjet a používat v běžné mluvě. Používání ebonicsu bylo považováno za privilegium a symbol hrdosti černého národa, odkazovalo na dědictví předků a stanovovalo jasné hranice mezi světem černých a ostatních. Tento „trend“ se projevil i v literární oblasti, kde narůstal počet spisovatelů a básníků, kteří vydávali svá díla v ebonicsu. Bylo sepsáno i několik výkladových slovníků. Šedesátá léta přinesla do hovorové angličtiny spoustu novotvarů nebo pozměnila významy slov již zažitých. Např. výraz „pig“ ve významu policista, který se dostal do hovorové mluvy díky komiksům Černých Panterů, zdomácněl natolik, že asociace s domácím zvířetem  příjde na mysl až na druhém místě.

Jako každý jazyk i ebonics se neustále vyvíjí a obohacuje o nové výrazy, které vznikají v souvislosti s potřebami doby či následkem kulturních střetů s jinými jazyky či dialekty. Mezi hlavní vlivy, které napomáhají vzniku a šíření ebonicsu patří v současné době média, filmy, hudba a internet. V průběhu 70. let se zapsaly divákům do podvědomí tzv. „blaxploitation“ filmy, nízkorozpočtové snímky, vzbuzující kontroverzní reakce ze strany černošských aktivistů. Důvodem byly údajné stereotypní obrazy hlavních hrdinů, kterými byli převážně pasáci, dealeři, prostitutky a zabijáci. U široké veřejnosti si ovšem získali velkou oblibu, v neposlední řadě také kvůli kvalitním hudebním soundtrackům z dílny Jamese Browna, Curtise Mayfielda, Isaaca Hayese či Williho Hutche a barvité mluvě.

Jako další mezník v šíření ebonicsu lze považovat nástup hip hopové kultury koncem 70. let. MCing jako jeden ze čtyř elementů hip hopu vyžadoval jazykovou obratnost, artikulovanost, dostatek důvtipu a trefné a hbité použití slovních hříček a metafor. V textech se začala objevovat neobvyklá slovní spojení, mnohovýznamové fráze, dvojsmysly a docházelo k přidávání či ubírání slabik za účelem lepšího přizpůsobení rýmu. Obsahově lze v rapových textech najít mnoho specifických výrazů, jejichž význam je chápán pouze určitou subkulturou např. z prostředí věznic nebo pouličního gangu.

Následkem vpádu hip hopu do mainstreemové kultury koncem 80. let se některé výrazy a slovní spojení rozšířily mezi teenagery všech etnických skupin a obohatily běžné formy hovorové angličtiny o zajímavé novotvary.

Prolínání kulturních prvků funguje i obráceně. Narůstající počet Hispánců ve Spojených Státech a jejich usídlování v sousedství černošských ghett způsobilo vzájemné obohacování jazyků. Hispánci, hovořící jakousi formou „spanglish“, tedy směsice hovorové španělštiny a angličtiny, respektive černošského dialektu, se zasloužili o zdomácnění některých slov v ebonicsu např. „ese“, „vato“, „chulo“, „yeyo“, „puerco“, „puta“ apodobně.